Ropa se probouzí a je na klíčové úrovni! Přijde útok na 100 nebo návrat na 70 dolarů?

Po několikatýdenní korekci se ropa znovu probouzí. Ještě před několika dny se zdálo, že trh uvěřil uklidnění situace na Blízkém východě a návratu běžného provozu v Hormuzském průlivu. Ropa Brent se postupně vrátila do oblasti kolem 70 dolarů za barel - tedy na oblasti, kde se ropa pohybovala ještě před začátkem války. Obchodníci v čele s velkými spekulanty tak začali z cen odmazávat válečnou rizikovou prémii. Tento scénář ale vydržel jen velmi krátce.

_{Ropa brent na D1 grafu, zdroj: TradingView}

Obnovené americké letecké údery proti Íránu, návrat námořní blokády íránských přístavů a pokračující útoky na obchodní lodě změnily sentiment během několika hodin. Cena severomořského Brentu se během několika obchodních seancí dostala zpět nad 85 dolarů za barel, krátce testovala dokonce hranici 87 dolarů, zatímco americká WTI se vrátila nad 80 dolarů. Od začátku týdne si oba benchmarky připsaly více než desetiprocentní růst a od začátku letošního roku zdražila ropa přibližně o 40 %. To nejzajímavější ale není samotný růst cen. Mnohem důležitější je důvod, proč trh tentokrát reaguje výrazně citlivěji než při předchozích eskalacích.
 

_{Ropa WTI na D1 grafu, zdroj: TradingView}

Tentokrát nejde jen o válku. Jde o logistiku světové ekonomiky

Finanční trhy často reagují na geopolitické události pouze krátkodobě. Pokud však konflikt začne narušovat skutečné dodávky komodit, přechází situace do úplně jiné fáze. Právě to nyní sledujeme. Spojené státy obnovily námořní blokádu íránských přístavů a současně pokračují v útocích na vojenskou infrastrukturu poblíž Hormuzského průlivu. Írán mezitím zaútočil na několik obchodních lodí včetně tankerů Spojených arabských emirátů a rozšířil své útoky také na americké spojence v regionu. Výsledkem není jen uzavření Hormuzského průlivu ale něco možná ještě nebezpečnějšího - prudký pokles ochoty rejdařů touto oblastí vůbec proplouvat.

Data z lodního provozu ukazují, že ještě během minulého víkendu průlivem proplulo více než dvacet plavidel denně. Začátkem týdne jejich počet spadl přibližně na deset. To představuje propad o více než polovinu během několika dní. Pro obchodníky je to zásadní informace. Trh totiž neoceňuje pouze fyzické uzavření průlivu. Stačí, aby se výrazně zvýšilo riziko útoků, prodloužila přeprava nebo vzrostly náklady na pojištění tankerů. Každý z těchto faktorů zdražuje dopravu ropy a zvyšuje její výslednou cenu. 

Hormuzský průliv přitom představuje nejdůležitější ropnou tepnu světa. Denně za normální situace jím prochází přibližně pětina globálních dodávek ropy. Otázkou však je kdy a jestli vůbec dojde k návratu do normální situace. Jakékoli narušení provozu totiž okamžitě mění rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Trh možná podcenil rychlost návratu geopolitické prémie. Ještě před týdnem panovala mezi investory relativně silná víra, že červnové memorandum mezi Washingtonem a Teheránem přinese alespoň dočasnou stabilizaci. Dnes už tento předpoklad prakticky neexistuje.

Spojené státy obnovily blokádu, Írán pokračuje v útocích na lodní dopravu, prezident Donald Trump opět hrozí dalšími údery na íránskou infrastrukturu a obě strany otevřeně připouštějí pokračování vojenských operací. Právě proto nyní trh začná znovu pracovat se scénářem návratu Brentu ke 100 dolarům za barel. Nejde přitom o přehnanou spekulaci. Pokud budou útoky pokračovat několik dalších týdnů nebo pokud budou zasažena ropná pole, exportní terminály či rafinerie v Perském zálivu, současná cenová úroveň pravděpodobně nebude konečná.

Fundament trhu se výrazně utahuje

Geopolitika ale není jediným důvodem růstu. Stejně důležité jsou fundamenty. Americký ropný institut API oznámil další pokles komerčních zásob ropy. Za posledních dvanáct týdnů zmizelo z amerických skladů více než 60 milionů barelů komerční ropy. Přestože letošní celkový pokles není tak dramatický kvůli čerpání ze strategických rezerv, samotný trend ukazuje na postupné utahování nabídky. Ještě zajímavější je situace kolem amerických strategických rezerv SPR.

_{Ropné zásoby dle API, zdroj: Investing}

Ty klesly na přibližně 316 milionů barelů, což představuje nejnižší úroveň za více než čtyři desetiletí. Rezervy jsou navíc jen několik desítek milionů barelů nad hranicí, kterou odborníci považují za minimální bezpečnou provozní úroveň. Pod ní už by mohly vznikat technické problémy s čerpáním a distribucí ropy. To výrazně omezuje schopnost americké vlády stabilizovat trh dalším masivním uvolňováním strategických zásob, jak tomu bylo během energetické krize v minulých letech. Čas USA na vyřešení situace kolem Hormuzu tak není neomezený.

Současně pokračuje pokles zásob benzínu, které jsou již delší dobu pod pětiletým průměrem. To potvrzuje, že poptávka po ropných produktech zůstává navzdory vysokým cenám velmi silná. Americká těžba sice roste, tentokrát to ale nemusí stačit. Na první pohled by se mohlo zdát, že růst americké produkce situaci uklidní. Produkce ve Spojených státech skutečně vzrostla téměř na 13,9 milionu barelů denně a nachází se poblíž historických maxim. To ale neznamená, že dokáže nahradit případné výpadky z Perského zálivu. Problém totiž není pouze v objemu vytěžené ropy. Klíčová je také logistika.
 

_{Strategické ropné rezervy USA, zdroj: Ycharts}

Asijské rafinerie začínají ve velkém obnovovat nákupy americké ropy, protože dodávky z Blízkého východu se stávají stále rizikovějšími. Spojené státy proto zaznamenávají rekordní export a americká ropa nahrazuje část blízkovýchodních dodávek především v Japonsku, Jižní Koreji, na Filipínách nebo v Pákistánu. To znamená, že větší část americké produkce směřuje na exportní trhy, což snižuje její schopnost kompenzovat případný nedostatek na světovém trhu.

Írán ukazuje, že sankce nejsou všemocné

Další zajímavostí je samotný Írán. Přestože Spojené státy obnovily blokádu a ukončily výjimky pro prodej íránské ropy, Teherán tvrdí, že export pokračuje prakticky beze změn. Podle odhadů se Íránu podařilo během jediného týdne vyvézt přibližně 12 milionů barelů ropy prostřednictvím tankerů, které vypínaly identifikační systémy a využívaly zavedené přepravní trasy přes Malajsii směrem do čínských nezávislých rafinerií. Jen mezi polovinou června a polovinou července měl Írán podle odhadů dostat z Perského zálivu přibližně 57 až 60 milionů barelů ropy. Pro tradery je to velmi důležitá informace. Na jedné straně blokáda omezuje oficiální export. Na druhé straně ale vzniká paralelní trh, který částečně tlumí dopad sankcí. To znamená, že skutečné výpadky dodávek mohou být menší, než naznačují politická prohlášení.
 

Co by měli sledovat obchodníci v příštích dnech?

Pro další vývoj cen ropy nebude rozhodující počet raketových útoků ani politická rétorika. Trh bude sledovat především čtyři konkrétní indikátory. 

1. Prvním je intenzita lodní dopravy Hormuzským průlivem. Pokud bude počet proplouvajících tankerů dále klesat, geopolitická prémie bude pravděpodobně dál růst. 

2. Druhým faktorem jsou případné útoky na energetickou infrastrukturu. Zásah rafinerií, exportních terminálů nebo ropných polí by znamenal mnohem větší cenový impuls než samotné útoky na vojenské cíle. 

3. Třetí v pořadí jsou fundamentální ukazatele pro obchodování ropy. Indikátory jako jsou například americké zásoby ropy a pohonných hmot. Pokud totiž budou pokračovat jejich poklesy i v době rostoucích cen, bude to potvrzovat velmi napjatou rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou.

4. A konečně čtvrtým faktorem bude schopnost Spojených států navyšovat export bez výraznějšího dopadu na domácí trh. Pokud se americká ropa stane hlavním zdrojem náhrady za dodávky z Perského zálivu, může se její význam pro globální cenotvorbu ještě výrazně zvýšit. 

Bonusem pak mohou být prohlášení Donalda Trumpa na sociálních sítích – jeho komentář o 20 % clech na zboží v Hormuzu (který vzal později zpět) může výrazně ovlivnit cenu ropy. 

Jaký vývoj čekat u ropy?

Současný růst cen proto není pouze reakcí na další vojenskou eskalaci. Trh si začíná uvědomovat, že konflikt zasahuje přímo do fungování světových dodavatelských řetězců s ropou. A právě to bývá historicky okamžik, kdy se krátkodobé cenové výkyvy mění v dlouhodobější trend. Pokud se situace na Blízkém východě v nejbližších týdnech neuklidní a obchodní doprava zůstane omezená, hranice 100 dolarů za barel už nemusí být pouze psychologickou metou, ale zcela realistickým scénářem, se kterým budou muset obchodníci začít znovu počítat.