AI jako fyzická infrastruktura: elektřina, beton a měď
Jednou z největších chyb při pohledu na AI je vnímání umělé inteligence čistě jako softwarového tématu. Ve skutečnosti jde o jednu z nejnáročnějších fyzických infrastruktur, jaké kdy lidstvo budovalo.
Datová centra mají spotřebu elektřiny srovnatelnou s menšími městy. Potřebují masivní chlazení, stabilní přenosové sítě, obrovské množství čipů, pamětí a surovin. Umělá inteligence tak přirozeně propojuje technologické akcie s energetikou, průmyslem, těžbou kovů a geopolitikou.
Do roku 2030 se odhaduje, že do AI infrastruktury poputuje pět až osm bilionů dolarů, přičemž zhruba pětina této částky připadne přímo na energetiku. Nejde o investici do jedné továrny nebo jednoho produktu, ale o budování základů ekonomiky příštích dekád. Není náhodou, že se stále častěji mluví o jaderné energii, malých modulárních reaktorech, LNG, bateriích nebo obnovitelných zdrojích jako o klíčových vítězích AI revoluce.
Hyperscaleři pod lupou: růst nestačí, rozhoduje návratnost
Rok 2026 je pro technologické giganty testem dospělosti. Microsoft, Alphabet, Amazon, Meta nebo Oracle investují stovky miliard dolarů ročně do výpočetního výkonu. Trh jim už ale nevěří automaticky.
Klíčovou proměnnou se stává schopnost monetizace nové infrastruktury a řízení kapitálu. Investoři začínají trestat situace, kdy CAPEX roste rychleji než tržby a zisky, a naopak odměňují firmy, které dokážou spojit investice s konkrétním finančním přínosem.
Příkladem je rozdílná reakce trhu na výsledky jednotlivých technologických gigantů. Zatímco některé firmy dokázaly přesvědčit, že vyšší investice vedou k vyšší efektivitě a maržím, jiné byly potrestány prudkými propady i při solidním provozním výkonu. To jasně ukazuje, že éra slepého nadšení končí. Přichází fáze „testu návratnosti“, která bude definovat vítěze i poražené příštích let.