Blíží se další ropný šok?

Venezuela: největší ropné bohatství světa, které trh (zatím) ignoruje

Venezuela sedí na největších prokázaných ropných rezervách na světě - zhruba 300 miliard barelů, tedy více než Saúdská Arábie. Na papíře jde o energetickou supervelmoc. V praxi je však situace diametrálně odlišná. Více než dvě třetiny venezuelské produkce tvoří těžká a extra těžká ropa, velmi podobná té kanadské nebo mexické. Je technologicky náročná na těžbu, vyžaduje parní injektáže, míchání s lehčí ropou a složité rafinérské kapacity. Navíc je zatížena vysokým obsahem síry a kovů, což znamená, že se dlouhodobě prodává se slevou vůči Brentu.
 

_{Země s největšími ropnými rezervami na světě, zdroj: Reddit}

Venezuela má navíc historii zabavení zahraničních ropných aktiv, což je podporuje zanedbanost tamní infrastruktury. Produkce Venezuely dnes dosahuje pouze 1,1 milionu barelů denně, tedy zhruba 1 % globální nabídky, která se pohybuje kolem 100 milionů barelů denně. Ještě na přelomu tisíciletí přitom země těžila kolem 3 milionů barelů denně. Dnes většina ropy míří do Číny a Indie, často nepřímo a s výraznou slevou kvůli sankcím, logistice a kvalitě suroviny. Z pohledu trhu je proto Venezuela produkčně méně důležitý hráč.
 

_{Ropná produkce USA a Venezuely, zdroj: EIA}

Proč ropa po útoku USA na Venezuelu klesla?

Intuice by říkala, že vojenský zásah a pád režimu znamenají vyšší geopolitické riziko a tedy dražší ropu. Zejména pokud vezmeme v potaz, že se jedná o zemi s největšími ropnými rezervami na světě. Jen z těch by celý svět dokázal žít 8 let (pokud by se podařilo vše vytěžit). Trh však reagoval přesně opačně. Brent klesl pod 60 dolarů a volatilita rychle opadla. Důvod je jednoduchý: trh nehledí jen na dnešek, ale na to, co přijde dál.

Spojené státy otevřeně deklarují, že jejich cílem je otevření venezuelského ropného sektoru americkým firmám, návrat Chevronu a potenciálně i dalších gigantů jako ExxonMobil nebo ConocoPhillips. Donald Trump dokonce mluví o investicích až 100 miliard dolarů do venezuelské infrastruktury a o postupném zvýšení produkce až ke 3 milionům barelů denně v horizontu 5-10 let.

I kdyby se tento scénář naplnil jen částečně, znamenalo by to strukturálně vyšší nabídku ropy v budoucnu. A to v prostředí, kde už dnes Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje přebytek nabídky pro rok 2026 na úrovni 3,8 milionu barelů denně. Ropný trh tak vyhodnotil situaci ve Venezuele jako dlouhodobě medvědí.
 

Skepticismus je na místě: návrat Venezuely nebude jednoduchý

Optimistická rétorika Bílého domu však naráží na tvrdou realitu. Venezuelská ropná infrastruktura je zanedbaná, rozkradená a technologicky zastaralá. Národní ropná společnost PDVSA přišla o tisíce kvalifikovaných pracovníků, know-how i kapitál. Politické riziko zůstává extrémně vysoké - znárodnění aktiv Exxonu a ConocoPhillips v minulosti je stále čerstvou vzpomínkou.

Podle odhadů by:

• udržení současné produkce vyžadovalo desítky miliard dolarů,
• zvýšení produkce nad 1,5 milionu bpd si vyžádalo investice přes 100 miliard USD,
• návrat k 3 milionům bpd je otázkou dekády, nikoli let.

Navíc při cenách kolem 60 USD je velká část venezuelské těžké ropy ekonomicky neatraktivní. Reálnější odhady mluví o tom, že skutečně vytěžitelné rezervy jsou spíše kolem 60 miliard barelů, nikoli oficiálních 300. Není tak divu, že se představitelé amerických ropných společnosti do Venezuely zrovna nehrnou. 

Írán: skutečný problém pro ropný trh

Zcela jiný příběh se odehrává v Íránu. Ten dnes produkuje zhruba 3,2 milionu barelů denně, tedy třikrát více než Venezuela, a ještě před zpřísněním sankcí exportoval téměř 3 miliony bpd. Pro globální ropný trh jde o klíčového producenta. Masové protesty, tisíce obětí, ekonomický kolaps, hrozba stávek v ropném sektoru a možnost vojenského zásahu USA nebo Izraele představují scénář, který by mohl vést k okamžitému výpadku milionů barelů denně.

Pokud by se k výpadku venezuelské produkce přidal i Írán, trh by mohl přijít o více než 4 miliony barelů denně, což by kompletně vymazalo očekávaný přebytek ropy a vytvořilo akutní deficit nabídky. Není tak divu, že reakce trhu byla naprosto opačná než u Venezuely. Brent postupně nabral rizikovou prémii a jeho cena vyskočila na 65 dolarů za barel. Vyloučen však není ani další růst cen ropy.
 

_{Ropa brent a cenový růst z června 2025 a ledna 2026, zdroj: TradingView}

Něco podobného jsme na trhu již viděli a nemusíme chodit nijak daleko. Naposledy v minulém červnu výrazně rostlo napětí mezi Íránem a Izraelem. Ropa brent na to tehdy reagovala prudkým růstem z 65 až nad 80 dolarů za barel. V současnosti je však trh díky rozšíření produkce OPEC lépe zásoben, cenový růst by tak nemusel být tak prudký. I tak není vyloučen další růst nad 70 dolarů. 
Ropný trh tak stojí na křižovatce. Venezuela je příběh o potenciálu, který možná nikdy nebude plně realizován. Írán je příběh o riziku, které může udeřit kdykoli. A právě proto dnes ropa reaguje mnohem citlivěji na dění v Teheránu než na dramatické události v Caracasu.