RAMageddon, AI závody ve zbrojení a dluhová mina pod technologiemi: Největší hrozby (i příležitosti) pro tradery v příštích letech

Paměť je nové zlato, které dochází

Rychlý růst cen operačních pamětí není krátkodobý výkyv, ale strukturální problém. Moderní AI modely potřebují obrovské objemy rychlé paměti a datová centra ji spotřebovávají tempem, které výrobní kapacity nedokážou okamžitě následovat. Produkce je navíc koncentrovaná do několika firem - především Micron, Samsung a SK Hynix - a ty logicky upřednostňují nejziskovější segmenty, tedy serverové paměti pro AI infrastrukturu. Tato zlatá horečka obrovsky přeje zmíněným titulům - za poslední rok přidaly mezi 250 a 400 %. Jejich krasojízda navíc stále nemusí končit.
 

_{Akcie Samsung, zdroj: TradingView}

Spotřebitelský trh nyní se ocitá na vedlejší koleji. Notebooky, grafické karty i úložiště postupně zdražují, protože obsahují stejné paměťové čipy jako datová centra. Jakmile se vyčerpají zásoby nakoupené za staré ceny, může přijít výraznější cenový skok. Výrobci počítačů už nyní otevřeně mluví o dvouciferném růstu cen. Pro investory je klíčové, že dražší paměti zvyšují náklady všem, kdo AI využívají, ale zlepšují marže těm, kdo ji umožňují. To může vyvolat dlouhodobou rotaci kapitálu od softwarových firem k výrobcům infrastruktury. Jinými slovy - největší zisky nemusí ležet u aplikací, ale u „lopat a krumpáčů“ digitální zlaté horečky.

AI jako energeticky náročný průmysl

Umělá inteligence se často prezentuje jako virtuální technologie, ale její základ je extrémně fyzický. Datová centra potřebují obrovské množství elektřiny, chlazení, serverů, čipů, pamětí i stavební infrastruktury. Jejich spotřeba energie se blíží spotřebě menších měst a očekává se, že v příštích dekádách poroste globální poptávka po elektřině právě kvůli AI dramatickým tempem.

To znamená, že technologický boom se postupně přelévá do sektorů, které s IT na první pohled nesouvisejí. Profitovat mohou producenti plynu, výrobci turbín, dodavatelé energetických sítí nebo těžaři kovů potřebných pro výrobu čipů a kabelů - jako je například měď - nový obchodní symbol v nabídce Purple Trading. AI se tak stává novou průmyslovou revolucí, nikoli pouze softwarovou inovací.
 

_{Projekce spotřeby elektřiny v USA, zdroj: Energyanalytics}

V samotném technologickém řetězci pak dominují firmy jako NVIDIA, TSMC nebo ASML, jejichž produkty jsou nezbytné bez ohledu na to, která konkrétní aplikace nebo model nakonec uspěje. Právě tato „nevyhnutelnost“ z nich dělá strategické aktéry celé ekonomiky.

Trh už nechce sliby, chce peníze

První fáze AI boomu byla založena na očekáváních. Firmy oznamovaly miliardové investice a akcie rostly. Dnes je ale situace jiná. Investoři začínají vyžadovat monetizaci, návratnost kapitálu a stabilní cash flow.

Nadšení z neomezeného růstu vystřídala otázka: kdy se to začne vyplácet? To vede k paradoxům. Některé firmy s rekordními tržbami stagnují, zatímco společnosti, které oznámí úspory nebo propouštění, mohou růst.

Na grafu níže jsou akcie Nvidia, které jsou nyní prakticky na stejné úrovni jako před 6 měsíci i přes skvělé výsledky. Trh se stal mnohem selektivnějším a odlišuje mezi „chytrým“ a „slepým“ utrácením. Kapitálové výdaje připomínají závody ve zbrojení - nikdo nechce zaostat - ale investoři zároveň sledují, zda se tyto investice promítají do reálných zisků.

_{Akcie Nvidia za 6 měsíců, zdroj: TradingView}

Relativní výhodu mají diverzifikované platformy s obrovskou uživatelskou základnou, například Microsoft, Alphabet, Amazon nebo Meta. Ty mohou AI integrovat do existujících produktů a postupně ji monetizovat bez nutnosti spoléhat na jediný zdroj příjmů.

AI revoluce pravděpodobně nezničí pracovní trh ani ekonomiku, ale téměř jistě zničí část byznys modelů. Nejzranitelnější jsou firmy, jejichž produkty lze snadno nahradit generativní AI nebo se mohou stát komoditou. To se týká zejména některých softwarových společností s vysokými valuacemi, ale slabou konkurenční výhodou. Na grafu níže je ETF fond s tickerem IGV, kde je patrná výrazná korekce za posledních 6 měsíců.

_{ETF fond IGV zaměřený na software akcie, zdroj: TradingView}

Naopak relativně stabilní mohou být segmenty, které AI potřebuje bez ohledu na to, kdo ji používá - infrastruktura, kyberbezpečnost, datová centra nebo energie. Podobně jako v minulých průmyslových revolucích tak nemusí nejvíce vydělat ti, kdo technologii vymyslí, ale ti, kdo dodávají nezbytné vstupy.

Rizika financování a odpisů

Specifickým rysem současného boomu je takzvané cirkulární financování. Co je to cirkulární financování, jsme popsali v samostatném článku u nás na blogu. Ve stručnosti jde o to, že velká technologická firma investuje do AI startupu, ten utratí peníze za cloud této firmy, výrobce čipů prodá hardware na dlouhodobý kontrakt a financování poskytne private credit fond. Kapitál tak zůstává uvnitř ekosystému a vytváří dojem enormní poptávky.

Tento model urychluje výstavbu infrastruktury a inovace, ale zároveň zvyšuje křehkost systému. Pokud selže jeden významný hráč, dopady se mohou rychle přenést na další. Historie ukazuje, že podobné struktury fungují skvěle v době růstu - a velmi špatně v okamžiku zpomalení.

_{Schéma cirkulárního financování, zdroj: Medium}

Financování AI infrastruktury z dluhu a životnost hardwaru jako potenciální problém

Budování AI infrastruktury stojí stovky miliard dolarů ročně a velká část těchto peněz pochází z dluhu. Zadlužují se vlády i samotné technologické firmy, často prostřednictvím emisí dluhopisů nebo private credit fondů mimo tradiční bankovní sektor. Tento trh je méně regulovaný a méně transparentní, což zvyšuje potenciální systémové riziko. Pokud by se investice ukázaly jako méně výnosné, než se očekává, nebo by se zhoršily podmínky financování, může se dluh stát brzdou celého sektoru. Rostoucí ceny pojištění proti defaultu naznačují, že část trhu už tuto možnost bere vážně.

Firmy navíc investují obrovské částky do GPU, serverů a specializovaných čipů. Klíčová otázka ale zní, jak dlouho bude tento hardware ekonomicky použitelný. Pokud technologický pokrok způsobí, že bude nutné zařízení odepisovat rychleji, než se předpokládalo, může to dramaticky snížit ziskovost celého sektoru. Rozdíl mezi tříletým a pětiletým odpisem při investicích v řádu bilionů dolarů znamená obrovské částky. Tento faktor přitom zůstává mimo hlavní pozornost médií, přesto může rozhodnout o tom, zda se současná investiční vlna ukáže jako geniální, nebo přehnaná.

Technologie zůstávají hlavním zdrojem růstu

Navzdory všem rizikům existuje silný argument, proč technologie pravděpodobně zůstanou dominantním sektorem i v příštích letech. AI má potenciál zásadně zvýšit produktivitu, urychlit ekonomický růst a vytvořit nové trhy v oblasti zdravotnictví, robotiky či dopravy.

Nejde o prázdné sliby - jde o firmy s reálnými produkty, zákazníky a obrovskými zisky. Pokud navíc investoři hledají růst, tak právě technologie ho nabízí. Na grafu níže je růst tržeb u jednotlivých sektorů v USA za Q4 2025. Současná situace proto nemusí být bublinou technologie samotné, ale spíše bublinou kapitálových výdajů. Technologie mohou růst dál, i když ceny akcií budou procházet dlouhými obdobími stagnace a volatility.

_{Růst tržeb u sektorů z S&P 500 za Q4 2025, zdroj: Factset}

 

Nejpravděpodobnějším scénářem není kolaps technologického sektoru, ale období zvýšené volatility, rotací a selektivního růstu. Trhy mohou dlouho oscilovat v pásmu, zatímco se bude vyjasňovat, kdo dokáže investice proměnit v zisky. Největší příležitosti mohou vznikat při přehnaných reakcích na zprávy o investicích, zpomalení růstu nebo financování.

Klíčové bude sledovat tok kapitálu napříč celým ekosystémem - od výrobců čipů přes energetiku až po koncové aplikace. V prostředí, kde se buduje infrastruktura budoucí ekonomiky, totiž často vydělávají ti, kdo dodávají základní stavební kameny, nikoli ti, kdo stojí na očích.

Technologický sektor stojí na prahu největší investiční vlny v moderní historii. Umělá inteligence může zásadně proměnit svět, ale její vybudování bude extrémně drahé a finančně náročné. Pro investory tak není klíčové, zda AI uspěje - ale kdo ji dokáže monetizovat, kdo ji přežije a kdo zaplatí účet. Právě v této nerovnováze se skrývá největší příležitost i největší riziko příštích let.